Jednačtyřicetiletý Cristiano Ronaldo a onen portugalský dres, který stále neztrácí na žáru

Jakmile zazní hvizd ohlašující reprezentační přestávku, hráči udělají totéž: svléknou známý klubový Levné Dresy Fotbal a na svá bedra převezmou tíhu národního týmu. Pro Cristiana Ronalda nebyl onen sytě červený Fotbalový Dres Portugalsko nikdy jen obyčejným úborem – je protkán sny jeho mládí, potem z pěti velkých turnajů a neochabující posedlostí jednačtyřicetiletého muže, který chce stále střílet góly. Před venkovním zápasem Portugalska proti Norsku svět vyhlížel generační souboj Ronalda s Haalandem, ale fotbal miluje nečekané zvraty: jazýčkem na vahách se nakonec nestalo podání rukou mezi hvězdami, nýbrž brankářská hrubka.

Haaland prolomil bezbrankový stav ve prospěch Norska, zatímco Félix a Ramos vedení Portugalska zpečetili. Kamera zabírala střídačku: Ronaldo se rozcvičoval, zavazoval si tkaničky a upíral zrak na hřiště – přesto nakonec do hry nezasáhl. Od fotbalisty v jednačtyřiceti letech se očekává, že přijme roli mentora a předá pomyslnou štafetu dál, avšak oheň v jeho očích stále plál; nešlo o snahu strhnout na sebe pozornost, ale prostě o touhu ještě jednou dopravit míč do sítě v dresu Portugalska. Když po zápase kráčel osamoceně do šatny, jeho vzdalující se postava působila dojemněji než jakýkoli popisek na sociálních sítích – ten pocit neochoty smířit se s koncem a duch odhodlání „stále chci hrát“ v sobě nesly tu pravou podstatu Ronalda snad ještě silněji než samotné góly.

Trenér Jesus byl upřímný: měl v úmyslu ho poslat na hřiště, ale vzhledem ke stavu utkání a ustálenému hernímu rytmu nebylo třeba riskovat narušení nastolené pohody. Na jedné straně hlad veterána po vítězství, na druhé racionální úvaha trenéra – obě cesty však vedly ke stejnému cíli: výhře Portugalska. Právě v tom spočívá kouzlo fotbalu: nenabízí jen vzrušení ze vstřelených branek, ale i okamžiky, kdy legenda sedí na střídačce a své ambice tiše ukládá do svého nitra. Vzhledem k tomu, že každý zápas může být tím posledním, je už samotná Ronaldova přítomnost – ať už v dresu, či bez něj – legendární záležitostí; my diváci pak v té sytě rudé siluetě chceme jen znovu zahlédnout střípek vlastního mládí.